Proč chci jet do Madridu

Když jsem si v červenci roku 2008 balila svoji krosnu na Velehrad, kde se měl konat ActIv8, nevěděla jsem, co mám očekávat, na co se těšit, jak to bude probíhat, ale věděla jsem, že se těším, že potkám spoustu nových lidí a zažiju plno úžasných věcí mezi tak velkým počtem mladých věřících lidí. Jelikož jsem měla zrovna po základce, byla to moje první větší akce, když nepočítám tábory, nebo výlety se spolčem, kde nás bývalo tak okolo třiceti a všichni jsme se znali. Oproti tomu ActIv8 měl poněkud větší počet účastníků. Když nás kamarádčini rodiče v pátek dopoledne dovezli na místo a já viděla to bláto mezi těmi stany, říkala jsem si, že to bude hrůza, že jsem měla raději zůstat doma, nicméně během pátku se krásně vyčasilo a dále již bylo krásně. Ta atmosféra, která tam byla mě dostala. Kouzelný byl taky pocit, že někde v Sydney je ještě o tolik víc mladých z celého světa a že se setkají s papežem. My jsme jej taky viděli, ale jen přes velké obrazovky, které tam byly nainstalovány. Ale i tak byla atmosféra úžasná. Když pak Benedikt XVI. zveřejnil informaci, že přístí setkání bude v Madridu, okamžitě mi bylo jasné, že tam chci jet, že chci taky patřit mezi ty davy mladých lidí, které jsem v tom okamžiku viděla na obrazovce. S tím jsem taky přijela domů. Moje prvni věta po příjezdu byla: "Mami, za tři roky jedu do Madridu." Máma mě jen odbyla slovy, že je to ještě daleko. Pak jsme se o tom víc nebavili, máma tomu stejně moc nevěřila. Dalším zážitkem, který se mě "dotkl" a ještě víc mě utvrdil v názoru, že chci jet do Madridu bylo, když papež Benedikt XVI. přijel přímo do České Republiky. Do Brna jsme jeli autobusem, který byl vypraven z naší farnosti, společně s mámou, mojí švagrovou a přítelem. Atmosféra byla úžasná, vědomí, že je nám papež tak blízko. Ještě intenzivnější dojem na mě udělal následující den ve Staré Boleslavi, kde už jsme s přítelem byli s přáteli. Jestli jsem do té chvíle možná trošku o Madridu váhala, už mi bylo jasné, že chci jet a že když nebudu mít závažný důvod nejet, tak pojedu. Nebo spíše: když nebudeme mít závažný důvod nejet, tak pojedeme. S přítelem. Když jsme se letos na začátku roku vrátili z Rajnochovic, kde jsme strávili Silvestr, ptala se nás moje máma, jestli vážně chceme jet do toho Madridu, doteď to prý nebrala vážně, když to nebylo aktuální, ale se začátkem roku se začala zajímat a také jí konečně došlo, že to myslíme vážně. Také na našem lednovém děkanátním eMPéčku(mládežnickém pátku, který se konává v našem děkanátu každý poslední pátek v měsíci), které se tentokrát konalo ve Veselí nad Moravou jsme měli prezentaci o Madridu a možnost ptát se na cokoliv, co nás zajímalo. Prezentaci nám představil a na otázky ochotně odpovídal Jenda Váňa. Teď už zbývá jen se přihlásit a modlit se, aby všechno vyšlo a proběhlo v pořádku, aby to byla taková událost, jakou očekáváme. Těším se...